Lásky jedné plavovlásky :)

Máte doma i jiného, než chrtího kamaráda? Pochlubte se zde ;-)

Lásky jedné plavovlásky :)

Nový příspěvekod Teddy » 25 úno 2013 11:21

Ahoj,
sice jsem nikdy nevlastnila chta,ale je to můj budoucí skoro celoživotní sen :) Ráda bych se podělila o svůj životní psí příběh.
V naší rodině byl vždy nějaký ten pes - první byl kříženec foxteriéra - Dášenka(bílá s černými fleky), druhý byl jezevčík - Dina a taky se tam na krátkou dobu objevil lhaso apso, který bohužel neměl rád děti, tak musel jít pryč. Pak byla nějaká ta pauza a stalo se, že jako desetileté dítě jsem šla se svým bratrem po ulici co vede k nám domů a potkali jsme jednoho pána, co ho znal náš tatínek. Vedl si půlroční štěně bílé s černými fleky :) zeptali jsme se jak se jmenuje. Řekl - Dášenka :) (Ano stejně jako ta naše bývalá)
Obrázek
a musím ji najít nový domov,protože moje snoubenka ji v bytě nechce. Tak jsme zašli za naším tatínkem i s pánem a fenečkou jestli o někom neví a hádejte jak to dopadlo :) pejsek zůstal u nás. Bohužel jsem jako desetilé dítě neuměla naučit pejska nekakat v domě a bylo mi zakázáno ji mít doma, takže dostala boudu a byla venku. Dorostla asi do 12 kilo.
Obrázek
Čas plynul a já fenku učila různé povely a hrozně nás to obě bavilo, hlavně když za to byla nějaká mlska. Bylo jí něco kolem dvou let a byl 5.prosinec když jdu jeden den domů a nemůžu ji najít. Ležela v kůlně a u ní tři živá černá štěňátka - pejsci a jedno bílo černé mrtvé obalené blánou - fenečka. Vůbec jsme nevěděli, že je březí, protože měla husté chlupy. Vzali jsme je dovnitř a štěňátka pěkně rostla. Všechna štěňátka měla bílou náprsenku a jen jedno hnědé tlapky. Zjistili jsme, že taťka je sousedovic černý pudlík co jim pořád utíkal.
Obrázek
Dvě štěňátka našla nový domov - Maxipes Fík(ten největší) a Bertík(ten nejkudrnatější) a to s hnědými tlapkami nám zůstalo. Dostalo jméno Bobík z knížky 100 dalmatinů. Tady je ještě jako štěně:
Obrázek
Fenku jsme pak nechali vykastrovat, aby nebyla další nechtěná štěňátka. Tihle dva pejsi byly semnou 14 let a měla jsem je nadevše ráda. Hlavně Dášenku, byla to taková moje Lassie. Nikdy mne nekousli ani mouše by neublížili. Byli to opravdoví kamarádi. Tady mám pár jejich fotek:
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
kdybych mohla, vrátím čas a budu je mít znovu od štěňátka :)
Teď mám bernského salašníka s vadou oka(má ho modré - mimo standard), kterého si pořídil jeden známý. Jenže on nikdy psa neměl a Teddy mu přerostl přes hlavu. V devíti měsících už ho nechtěl, tak se mne zeptal jestli ho nechci a mě se líbil tak jsem se ho ujala. Jenže pejsek nebyl vůbec vychovaný. Neslyšel ani na svoje jméno. Doteď hrozně zlobí. Naučila jsem ho na jméno, sedni, lehni, zůstaň, ke mně, fuj, pac, pozdrav(štěknout), podlez. Umí to i beze slov jen gesty, takže velice učenlivý pes! Zvládl by rychle i dog dancing. Každý povel uměl hned napotřetí. Jenže díky výchově bývalého pána nemá žádného pána, kousal rukávy, skáče na lidi, nedá se ho potrestat vynadáním,protože si z toho nic nedělá a bere to jako hru a štěká u toho a doráží, to stejné dělá když k nám přijde návštěva. I když na něj mluvím klidně a vůbec se nehýbu tak poskakuje jak šílený a nedá se chytit za obojek, protože uskakuje. Na vodítku táhl jako splašený kůň a pustit ho tak ho už nikdy neuvidím. A co je nejhorší, že ho asi za všechno páneček trestal bytím přes zadek, protože si dlouhou dobu na něj nechtěl nechat šáhnout a oháněl se. Česat ho na zadku bylo fakt utrpení. Bývalý pán mi tvrdil, že je zvyklý na cizí psi a že spolu chodili na cvičák. No na cvičák určitě pravidelně nechodili a když vidí cizího psa - psa tak na něj vrčí, útočí a provokuje, dokonce i hodní psi po něm vyjeli. Teď už si celkem zvykl. Na zadek si nechá šáhnout a na vodítku už po výcviku netáhne vůbec, přiběhne na zavolání, ale to skákání a provokování psů, to mu zůstalo. Snažila jsem se ho cvičit s cvičitelem,ale bohužel to dělá jen doma, takže venku to nijak odnaučit nešlo a u nás se to nepovedlo. Doteď se to dalo zvládnout. Bohužel minulý týden si sousedi pořídili fenku labradora a náš pes z ní šílí a soupeří se sousedovic hlídacími howavarty o ni. Kvůli tomu začal na nás vrčet a přítele dokonce kousl do ruky když ho chytal aby mohl vyjet s autem. Rozhodli jsme se ho po konzultaci s veterinářem vykastrovat. Příští týden bychom tam měli jít. Vůbec mu to nechci udělat,ale nechci aby byl na nás zlej a ještě někoho pokousal. Jsou mu teď 4 roky. Vůbec ho nemám ráda tak jako ty dvě moje lásky, protože to není můj pes. Necítím z něj takovou tu psí lásku. Mám ho ráda,ale jinak.To je on:
Obrázek
Proto asi pořád koukám po inzerátech s pejsky - samozřejmě chrty. Vysnila jsem si krémovou afgánku, kterou měl kdysi jeden kamarád a já ji občas chodila venčit. Byla to nádherná krémová bohyně se jménem Clea. Od té doby co jsem ji znala na ni nemůžu zapomenout a moc si ji přeji. Moc se mi líbí chtí povaha! Dokonce jeden ze vzdálenějších sousedů měl taky afgána,ale už asi umřel. Líbí se mi i saluki a barzoj. Znám všechny chovatelské stanice afgánů v ČR a koupila jsem si o nich i knížku. Vím o ich už asi vše :) Mám ale problém. Už je mi 28 let. Můj přítel mi dva psy striktně zakázal a než když to řeknu škaredě už Teddy nebude, tak už chci mít děti a nechci vychovávat děti společně se štěňátkem a skoro dospělého psa už si k sobě nikdy nevezmu, to snad chápete. Takže buď porušit přítelovo pravidlo, díky kterému by mi asi přítel utekl a navíc by se štěně naučilo takové blbosti jako skákat na lidi od toho našeho berňáka, nebo se afgána ještě tak na dalších 10 let vzdát, protože s dětmi bych štěně dobře prostě nevychovala, bylo by stejné jako ten náš Teddy a to nechci. Teď lituji, že jsem si Teddyho vzala,protože jsem už mohla mít svou afgánku, kterou už 10 let chci ale Teddyho se nevzdám. Jednou je to můj pes,tak je můj a neudělám mu to co mu udělal jeho pán! to je dilema co? Ale co už. Díky tomu jsem našla toto fórum a snad zde jednou uvidíte fotku snad konečně mého afgána :) Tady jsem já vždy když potkám nějaké chrty :)
Obrázek
Obrázek
Tohle jsou myslím zrovna dva krasavci ze Zličinských luk :)
Tak to je všechno o mně a o mých životních pejscích. Všem zdepřítomným lidem přeji jim i jejich pejskům hodně zdraví a ať se daří!
Betty
Další fotky pesjků a dalších mých miláčků najdete na webu mé CHS Mazlíčci z Brna -http://www.mimazlicci.blog.cz
Teddy
 
Příspěvky: 3
Registrován: 16 úno 2013 14:14
Typ uživatele: Adoptivní psí rodič

Sdílej na:

Share on Facebook Facebook Share on Twitter Twitter

Re: Lásky jedné plavovlásky :)

Nový příspěvekod Adam » 26 úno 2013 16:05

Ahoj Teddy,
dalších pejsků bych se nebál ;-) Já ti povím něco o našich psech ;-) Koukni sem: viewtopic.php?f=32&t=146&p=2115#p2115

Já si adoptoval chrtici Minni z Anglie, pak jsem poznal svou současnou partnerku a taměla taky chrta. Poznali jsme se na jednom srazu u Máchova jezera ;-) Bylo to 30.4. a bylo moc hezky. Takže už jsme měěli dva chrty, Minni a Jacka.

Po nějaké době jsme si pořídili dalšího, závodního vipeta Brown Sugar Aerodynamic - domácky Muffin ;-) Plávovali jsme v případě jeho úspěchů na sráze potomky, ale vše hopadlo jinak. Ze zdravotních důvodů nemůže mít dětičky, ale závodit může i tak, to miluje. Teď je mu rok a dva měsíce.

Na podzim nás ale potkala smutná událost, umřel nám náš pan Jack - † 8.10.2012 - 17:42. Měl nemocná játra a selhával mu organismus. viewtopic.php?f=127&t=831


Loni v létě jsme zjistili, že nás bude za pár měsíců více, touto dobou už tak za čtyři týdny ;-) No a v sobotu 23.4. padlo rozhodnutí, že si vezměme štěňátko, byla volná krásná výstavní vipetí slečna Fame&Fortune Petula-Vera - domácky Funny ;-) V Osm večer jsme zavolali chovatelce, že si pro ni další den v 8 ráno přijedeme do Havířova ;-) A bylo. Ve 3:30 se vstávalo...psiska jsme naližili do auta a jelo se. Cestu snad nebusu popisovat, přes Suchý vrch to byl o pů páté ráno fakt záížitek :-D

Kombinace dětí a psů bych se určitě nebál. Naopak v tom vidím spoustu dobrého. Samožřejmě by asi nebylo dobře jít proti vůli drůhého člena domácnosti. To by pejsek asi velmi dobře cítil, že tam není úplně vítá. Trpěli byste asi všichni. Páníček proto, že musí snášet něco, s cím nesouhlasí. Pejsek to, že to prostě bude cítit a vy proto, že vám to bude líto, že byste moc chtěla, aby spolu měli lepší vztah. Je potom otázka, zda je to opravdu váš životní sen....obávám se, že se budete muset rozhodnout. Čím déle se takové rozhodnutí odkládá, tím hůře se pak realizuje....a pak už to nemusí jít. Já jen vim, že mě to pak vždycky žralo, že jsem měl jít za tím, co jsem chtěl, nechal se ovlivnit okolím a nešel jsem. Ale to mi nepřísluší hodnotit. Přesto chápu vaše dilema.

Teď je naše domácnost: Adam, Alex, Adélka na cestě, Minni, Muffin a Funny - 10 týdnů ;-)
Uživatelský avatar
Adam
 
Příspěvky: 77
Registrován: 25 říj 2011 23:22
Bydliště: Hradec Králové
Typ uživatele: Vůdce adoptované smečky


Zpět na NECHRTÍ PLEMENA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník